Tiskárny, scanery, multimedia, paměťové karty
Obsah této lekce
Typy tiskáren
Znakové
obdoba elektrických psacích strojů, kdy v tiskárně byla jednotlivá písmena, která se tiskla jedním úderem.
- znakové s kulovou hlavou - převážně použito u tiskáren IBM. Tvar tiskací hlavy připomíná vajíčko, na kterém jsou rozmístěny znaky.Tučný text'Tučný text'Tučný text
- znakové s typovým kolečkem - typové kolečko jiným jménem „kopretina“. Tisková hlava připomína kopretinu se znakem umístěným na konci jednotlivých okvětních lístků.
- řetězové - jednotlivé typy jsou umístěny za sebou na řetězu, který se neustále pohybuje nad papírem kolmo na směr jeho posunu. Z druhé strany papíru je sada kladívek, která udeří proti řetězu v okamžiku, kdy je proti kladívku ve správné pozici článek řetězu s písmenem. Na jeden oběh řetězu je vytištěn celý řádek.
Tyto tiskárny se používaly v 80. letech.
Řádkové
angl. line printer
na každé znakové pozici na řádku se nastavil příslušný znak (jako u tiskáren znakových) a posléze se vytiskl celý řádek najednou. Tyto tiskárny jsou zejména ve výpočetních centrech, vyznačují se velmi vysokou rychlostí. jejich nevýhodou je omezený repertoár znaků.
Jehličkové
angl. dot-matrix printer, needle printer, wire printer) -
jsou srovnatelné s obyčejným psacím strojem, kdy řada 9 nebo 24 jehliček vyťukává přes barvící pásku na papír jemné body, z kterých se skládají písmena a obrázky. Často se používá nekonečný papír, především ve firmách.
rozlišení: 75 - 150 DPI (DPI - bodů na palec)
rychlost: 1 stránka/min
náklady: 5 hal./stránka A4
Výhody: levný tisk, tisk nekonečný (perforovaný papír), přes kopírovací papír možno vytisknout až 4 kopie
Nevýhody: pomalý, nekvalitní tisk, nevhodné pro tisk obrázků
Inkoustové
(angl. ink-jet printer) - tisková hlava tryská z několika desítek mikroskopických trysek na papír miniaturní kapičky inkoustu
- termické tisková hlava pracuje s tepelnými tělísky, které zahřívají inkoust. Při zahřátí vznikne v trysce bublina která vymrští inkoustovou kapku na papír.
- piezoelektrické tisková hlava pracuje s piezoelektrickými krystaly. Krystal je destička, která je schopna měnit svuj tvar. Funguje tedy jako mikroskopická pumpička která jse schopna vystřelit kapku na papír.
rozlišení: 300 - 4800 DPI
rychlost: až 20 stránek/min
náklady: 80 hal./stránka A4
Výhody: vysoká kvalita tisku, nízká pořizovací cena, možnost barevného tisku, fotografií
Nevýhody: vysoké náklady na barevný tisk
Laserové
angl. laser printer
pracují na stejném principu jako kopírky - laserový paprsek vykresluje obrázek na světelném válci, na povrch tohoto válce se pak nanáší toner, který se pak uchytí jen na osvětlených místech. Válec s tonerem se poté obtisknou na papír a toner se na konec papíru tepelně fixuje (zažehlí)
rozlišení: 600 - 4800 DPI
rychlost: 8 až 40 stránek/min
náklady: 60 až 90 hal./stránka A4
Výhody: vynikající kvalita tisku, rychlost
Nevýhody: vyšší pořizovací cena, vysoká cena toneru
Scanner (anglicky, [skenr], někdy též nesprávně [skener], snímač) je hardwarové vstupní zařízení umožnující převedení fyzické 2D nebo 3D předlohy do digitální podoby pro další využití.
Dělení scannerů podle konstrukce
Čtečky čárových kódů
Dělí se na 1D a 2D podle typu čárového kódu. Využívají paprsku laseru nebo laserové diody. Mohou být ruční (tzv. „pistole“), nebo zabudované (např. v pokladnách).
Ruční (hand-held)
Tímto scannerem je nutno ručně přejíždět po snímané předloze. Nevýhodou je malá kvalita nasnímaného obrazu způsobená jak nízkým rozlišením snímače, tak nutností přesného ovládání ze strany uživatele. Používá se tam, kde je třeba rychle snímat malé plochy, případně při nemožnosti umístění předlohy do stolního scanneru. Dnes téměř vymizel vzhledem k masivnímu rozšíření stolního typu.
Stolní (flatbed)
Předloha se pokládá na sklo, pod nímž projíždí strojově ovládané snímací rameno, princip je tedy podobný jako u kopírovacího stroje. Dnes jsou už velmi levné (od cca 1500,- Kč), proto se významně prosazují i do domácností. Nevýhodou je zejména možnost snímání jen relativně tenkých předloh. Velkoformátové scannery jsou schopné snímat předlohu po sloupcích. Dražší modely často snímají pomocí přídavných nástavců také diapozitivy a negativy.
Bubnové (drum)
Předloha je nalepena na rotujícím válci a je snímána paprskem. Jejich nevýhodou je velká cena, a proto jsou využívány zejména pro snímání velmi velkých předloh, případně tam, kde je potřeba velice vysoká kvalita výsledku (např. z předlohy – diapozitivu je potřeba vytisknout plakát rozměru A2). Tato technologie je zároveň nejstarší.
Filmové
Slouží pro snímání jednotlivých políček filmu. Vzhledem ke svému specifickému účelu jsou vesměs používány pouze profesionálně.
3D
Nová technologie umožňující pomocí laserových paprsků nasnímat i trojrozměrný objekt. Velice nákladná technologie pouze pro profesionální využití.
Parametry scannerů
Barevná hloubka
- Udává množství odstínů barev, které je schopen skener nasnímat. Dnes obvyklou barevnou hloubkou je 24 bitů, což znamená možnost záznamu v 16 777 216 odstínech. U profesionálních přístrojů dosahuje barevná hloubka až 48 bitů (281 474 976 710 655 odstínů).
Rozlišení obrazu
- Udává se obvykle v DPI (počet tiskových bodů na palec) a znamená jemnost snímacího rastru a potažmo s tím spojenou datovou velikost výsledného obrazu. S větším rozlišením se tato velikost zvyšuje. Rozděluje se na hardwarové (ovlivněné vlastní optickou sestavou a snímačem) a softwarové (ovlivněné ovladačem), které je vždy vyšší (zpravidla dvojnásobně), ale kvalita už může být kolísavá. Pro některé účely je příliš velké rozlišení zbytečné. Dnes používaná rozlišení se pohybují mezi 1 200 a 5 900 DPI.
Maximální velikost snímané předlohy
- Čtečky a filmové scannery jsou jednotné – snímají standardní čárové kódy, resp. standardní filmové pásy. Ruční scannery zvládají (potenciálně) nekonečný pruh o šířce do cca 210 mm, stolní modely bývají do formátu A3.
MIDI příslušenství
Jedná se především o vybavení pro hudebníky, které se k počítači připojuje přostřednictvím rozhraní MIDI. Nejobvyklejší jsou klávesy, syntezátory nebo střihací a mixážní pulty.
Grabovací karty
anglicky Frame grabber
A frame grabber is a component of a computer system designed for digitizing analog video signals. It performs the opposite function of a graphics adapter. A typical implementation consists of
a circuit to recover the horizontal and vertical synchronization pulses from the input signal;
an analog-to-digital converter;
a NTSC/SECAM/PAL colour decoder circuit, a function that can also be implemented in software;
some memory for storing the acquired image (frame buffer);
a bus interface through which the main processor can control the acquisition and access the data.
Frame grabbers originally had only enough memory to acquire ("grab") and store a single digitized video frame, hence the name. Modern versions can not only acquire longer video sequences, but are also able to compress them in real time using algorithms such as MPEG.
Střihové karty
Televizní karty
TV tuner card
From Wikipedia, the free encyclopedia
(Redirected from Tv card)
Jump to: navigation, search
Hauppauge WinTV TV tuner cardA TV tuner card is a computer component that allows television signals to be received by a computer. Most TV tuners also function as video capture cards, allowing them to record television programs onto a hard drive.
While typically a PCI-bus expansion card, they can also be a USB device. Some video cards double as TV tuners, notably the ATI All-In-Wonder series. The card contains a receiver, tuner, demodulator, and a analog-to-digital converter for analog TV. Like TV sets, each version is designed for the radio frequencies and video formats used in each country. However, many TV tuners used in computers use DSP, so a firmware upgrade is often all that's necessary to change the supported video format. Many newer TV tuners have flash memory big enough to hold the firmwares for decoding several different video formats, making it possible to use the tuner in many countries without having to flash the firmware. In addition to the frequency tuner, many include a composite video input. Many TV tuners can function as FM radios: this is because the FM radio spectrum lies between television channels 6 and 7, and the DSP can be easily programmed to decode FM.
Some provide DVB reception for digital radio, television or data signals (either with or without hardware MPEG decoding capability); these may be used to receive satellite broadcasts but normally provide no analogue input capability.
Most internal tuners do all the low level demodulation needed to convert a radio signal into an on-screen image using a hardware DSP chip or ASIC; some also have hardware MPEG encoders and use DMA to bypass the CPU entirely. Some cheaper tuners don't have much in the way of onboard signal processing and rely on the system's CPU for that task. External tuners may convert the signal into either a video stream suitable for display on the screen, or to an intermediate format such as MPEG; in either case, the CPU is needed to direct the image onto the screen.
TV tuners supporting digital television broadcasts eventually became available; a tuner displaying an HDTV image on a computer monitor is typically much cheaper than a dedicated high-definition television system, but with a smaller physical screen. Broadcasts can also be digitally recorded by the computer for later replay, or distribution (illegal in many countries) to other computer users.
In July 2005 it became illegal to buy or import HDTV cards in the USA that didn't encrypt incoming data when the broadcast flag was set. This FCC decision was overruled by the D.C. Court of Appeals.
Dálkové ovládání
Slouží k ovládání dalších multimediálních zařízení na dálku, bez myši a klávesnice. Mají obdobný vzhled jako klasická dálková ovládání televize a obvykle využívají stejný princip přenosu příkazů: modulací infračerveného paprsku, čož přináší nutnost přímé viditelnosti mezi příjmačem a vlastním dálkovým ovládáním.
Webkamery
Jedná se jednoduché kompaktní digitální kamery, sloučící především pro přenos obrazu při videokonferenci nebo videochatu. Většinou obsahují velice jednoduchý objektiv s ručním zaostřováním. Z ekonomických důvodů mívá chip optického senzoru malý rozměr což přináčí horši světelnou citlivost a vyšší šum.
Zvukové karty
viz lekce 4
Jde o zařízení pro dlouhodobé ukládání velkých objemů dat - řádově GB.
Podle principu se dělí na:
- magnetické diskové - rychlé, ale velmi drahé
- magnetické páskové - obrovská kapita, nízká cena, ale pomalé vyhledávání
- magnetooptické - zvýšení hustoty magnetického záznamu je dosaženo zahrívním bodu do nejž je informace zapisována laserovým parskem
- optické - CD, DVD, HD-DVD, BD
- hologravické - začínající technologie
Jednotky pracující s disky se obvykle vyznačují výrazně rychlejší přístupovou dobou než páskévé jednotky, kde vyhledání určité informace na pásku trvé velmi dlouho.
Diskové jednotky mohou být rošířeny o měniče médii (changer). Jedná se o robotické podavače disku, které jsou schopné vybrat určitý disk z knihovny médií.
Paměťové karty jsou v současnosi postavené na technologii Flash Memory. Flash je forma dlouhodbé elektricky mazatelné polovodičové paměti. Flash paměti jsou nastuci technologie EEPROM (elektricky mzatelné paměti), jsou však nesrovnatelně levnější. Dříve bylo možné Flash paměti smazat jen cele najednou , nyní jsou mazatelné po menšich blocích (stránkách).
Technologie Flash je podobná technologii DRAM, rozdíl je v tom, že Flash paměti využívají plovoucí gate (elektricky izolovaný od zbytku čipu) Do tohoto gateu jsounebo nejsou (podle požadovaného logického stavu) při programování vpraveny elektrony a přítomnost nebo nepřítomnost náboje umožní nebo zabrání pruchodu proudu treanzistorem.
V současnosti se vyrábějí 2 druhy Flash pamětí:
- NOR - chovají se podobně jako ROM paměti, je možný skutečný random access ()
- NAND - chovají se spíše jako blokové zařízení (pracuje se s paměťovými stránkami), mají nižší výrobní náklady nez NOR paměti
Vzhledem k nižším výrobním nákladům, využívají všechny typy paměťových karet technologii NAND. NOR paměti se oužívají např. jako programové patěti v mobilních telefonech (neboť díky random access umožňují přímé spouštění programů).
Nejrozšířenejší typy paměťových karet:
Ačkoliv v současnosti nejrozšířenější jsou rozhodně CF a SD, někteří velcí výrobci spotřební elektroniky ve svých produktech nadále prosazují své vlastní standardy. Jde o Sony (a ve spolupráci s firmou Ericson na poli mobilních telefonů) prosazující Memory Stick formát a firma Olympus and Fujifilm prosazující společne XD-picture card. Formát Smart Media od firmy Samsung již v současnosti upadl v zapomnění.
Pro čtení a zápis na paměťové kartu je nutné zařízení zvané čtečka paměťových karet. V soucasnoti se čtečky připojují většinou přes USB a bývají obvykle univerzální, což znamená, že do jedna čtečka podporuje většinu typů paměťových karet - ty bývaji poté nazývány např. 9-in-1. Existují interní (pro zabudování do diskového slotu PC) nebo externí, které se kabelem připojí na USB. Moderní notebooky obsahují vestavěné čtečky paměťových karet.
CompactFlash (CF) bylo původně typ zařízení pro ukládání dat používané v přenosných elektronických zařízeních.
Jako záznamové médium používá flash paměť ve standardizovaném pouzdru. Poprvé bylo specifikováno a vyrobeno společností SanDisk Corporation v roce 1994. Fyzický formát je dnes používán pro mnoho zařízení. Existují dva typy CF karet: Type I a trochu tlustší Type II. Specifikovány jsou tři rychlosti karet: CF, CF High Speed (CF+/CF2.0) a CF3.0. Slot Type II je také používán pro Microdrive a jinými zařízeními.
Secure Digital (zkratka SD) je paměťová karta používaná v přenosných zařízeních včetně digitálních fotoaparátů a přenosných počítačů.
Jako médium je použita flash paměť. SD karty byly vytvořeny na základě formátu Multi Media Card (MMC), ale většina je trochu tlustší než MMC. Na straně karty je přepínač pro ochranu proti zápisu. DRM (digitální správa práv) je přítomno, ale málo se používá. SD karty mají nejčastěji rozměry 32 x 24 x 2.1 mm, ale může být tenší - 1.4 mm jako MMC karty.
Postupně vzniknul tlak na zmenšování rozměrů paměťových karet, zvláště pro použití v mobilních telefonech, kde je roměr jednou z klíčových vlastností. Z formátu SD se postupně vyvinuly formáty MMC-RS, MiniSD a SD micro (15x11x1 mm). Elektricky jsou komatibilni a lze je použít i jako standardni SD karty po vložení do redukce.
PC card (původně PCMCIA) je forma rozhranní navržená pro přenosné počítače. Původně bylo navrženo pro rozšiřování paměti, ale nakonec se zn něj vyvinulo univerzální rozšiřující rozhranní pro připojení s9ťových karet, harddisků, modemů apod.
V současné době je většina notebooků vybavována jedním nebo dvěma rozhranními Type II, dříve se používalo i Type III.
PCMCIA (Peripheral Component Microchannel Interconnect Architecture) bylo původně navrženo jako americká konkurence japonskému JEIDA, nakonec ale oba standardy v roce 1991 splynuly v jediný PCMCIA 2.0 neboli PC Card.
Typy
Všechny 3 typy jesou 85.6 mm dlouhé a 54.0 mm široké.
Stejný rozměr mají i karty pro dekódování digitálního televizního signálu (Conditional Access Modules).
Toshibou představený Type IV tlustý 16mm se nerozšířil.
Type I
- Původní verze (1.0) byla 16 bitová a sloužila pouze k rozšíření paměti. Karta obsahovala jednu řadu pinů a její tloušťka byla 3,3 mm.
Type II
- 16 nebo 32 bitů, 2 řady pinů, tloušťka 5mm.
Type III
- 16 nebo 32 bitů, 4 řady pinů, tloušťka 10.5mm. Používaly se pro tlustí zařízení jako pevné disky nebo mechaniky Zip.
CardBus
- CardBus je PCMCIA 2.1 nebo novější (JEIDA 4.2 nebo novější) 32 bitová PCMCIA karta, uvedená na trh v roce 1995. Cardbus je efektivne 3ě bitová 33 MHz PCI sběrnice s rozměrem PCMCIA. CardBus karty mají o něco melčí zářez a nejdou tedy vložito so strých PCMCIA slotů. Vetšina nových slotů je ovšem kompatibilní se všemi předcházejícími standardy. CompactFlash je rovněž elektricky (nikoliv rozměrově) kompatibilní s PCMCIA.
MIDI - Musical Insturments Digital Interface - rozhraní pro připojení hudebních nástorjů k počítači